Polynesie - rozcestník o Havaji a Francouzské Polynésii


Přejdi na obsah

Vývoj tahitského písemnictví

Články > Hudba > Tahiti, Ostrovy hudby a tance

VÝVOJ TAHITSKÉHO PÍSEMNICTVÍ

Ačkoliv je kulturní bohatství Tahiti velké a rozmanité, jak vhudby a tance, tak vmýtů, pověstí, hrdinských eposů a obřadů, neexistují bohužel véto části světa žádné staré písemné památky.
Vzhledem k neexistenci písma bylo toto dědictví až do konce XVIII. století předáváno zna generaci jen ústním podáním. Jediným místem vé Polynésii, kde bylo používáno písmo, byl Velikonoční ostrov (písmo
rongorongo). Ani zde však neslavili badatelé úspěch a dodnes není jednoznačně vyřešen význam jeho jednotlivých symbolů. Teprve po objevení Tahiti a dalších ostrovů Francouzské Polynésie (1767 – Wallis, 1768 – Bouganville, 1768 – Cook), kdy přicházejí první křesťanští misionáři (okolo roku 1800) a kdy bylo nutné skomunikovat, stalo se nezbytným zvládnutí místního jazyka. První badatelé véto oblasti se snažili odposloucháváním hovoru přiřadit jednotlivým zvukům hlásky svého rodného jazyka a zaznamenávali je samozřejmě vjimi užívané latinky. Tak vlastně vznikla tahitská abeceda rozeznávající pět samohlásek (a, e, i, o, u), osm souhlásek (f, h, m, n, p, r, t, v) a „hrdelní zvuk“, označovaný apostrofem. Začínají vznikat první skromné slovníky a první příručky jednoduché konverzace. Misionáři velmi rychle začínají překládat biblické texty do tahitštiny, aby mohli úspěšně šířit křesťanskou víru, a na počátku IX. století jsou to už desítky prací. Jazykově zdatní jedinci také sepisují první ucelené gramatiky i dokonalé slovníky.
V kostelech, které jsou stavěny na každém ostrově, se objevují texty vštině, misionáři učí Tahiťany číst. Jedním zříkladů je nejznámější křesťanská modlitba „
Otče náš, jenž jsi na nebesích…“ napsaná vštině (E to matou Metua i te rai ra…). Zědného hlediska je text zajímavý tím, že autor nepoužíval ještě apostrof. (Např.: již ve druhém řádku, v textu „ia ra a to oe ioa“, má být podle současných pravidel psáno „'ia ra'ato'oe i'oa“).
Brzy se objevují dokonalé překlady bible a další náboženské texty. To však vyžadovalo velmi kvalitní zvládnutí jazyka. Proto ruku vsřekladateli pracují i jazykovědci, kteří se ovšem rekrutují opět zíků křesťanských misií. Bohužel, jiná témata než biblická jsou zpracovávána jen sporadicky.
K tomu přispěl nakonec i zákaz tance a zpěvu (mimo chrámy) samotným posledním králem Tahiti Pomare V., který natolik konvertoval ke křesťanství, že všechno národní považoval za rouhání. Nesměly se vyprávět staré legendy, nebylo možné zpívat genealogické oslavné písně atd. Mohl to být prakticky konec kulturních tradic Tahiti. Lidé však tradice udržovali dále, nerespektovali zákazy a osvícení misionáři zaznamenávali tradiční texty, aby byly zachovány, a dokonce tolerovali některé kultovní ceremoniály a předměty. O tom svědčí nakonec některé práce ze seznamu literatury, jenž následuje. Obrat nastal až v1880, kdy převzetí Tahiti pod francouzskou zprávu znamená likvidaci mnoha nesmyslných omezení. Avšak dlouhá léta devastace kulturních tradic se projevila ve všech oblastech kultury. Tahiťané byli příchodem nové civilizace na ostrovy ohromováni novými možnostmi a jiným způsobem života tak, že mnozí zavrhovali své tradice vcelku, a dokonce přestávali používat svůj rodný jazyk. Zapomínali na tradiční výrobu, přestávali ovládat dokonce rybolov, neboť bylo jednodušší rybu koupit než ulovit. Nechávali se zaměstnávat u přicházejících cizinců, pronajímali raději půdu, než by pěstovali kokosy.
K potlačení tahitského jazyka vobyvatel také nemalou měrou přispělo uzavírání manželství mezi domorodci a přicházejícími cizinci. Převládla francouzština a tahitština byla zatlačena na druhé místo. Tahitština zůstala na úrovni folkloru a přestávala se rozvíjet. Ačkoliv jsou tahitština spolu sštinou obě řeči úřední, nebyla tahitština ani oficiálně vyučována ve školách. Samozřejmě, že takový stav velmi kritizovali ti, kteří pochopili, že je třeba něco udělat pro zachování základních kulturních hodnot národa, a snažili se uvědomovat své spoluobčany, vzdělávat a ví řadě udržet a pěstovat rodný jazyk. Velmi této snaze napomáhaly každoroční folklorní slavnosti
Heiva i tiurai. Dlouhá léta však nebyla tato činnost centrálně řízena a byla věcí skupinky nadšenců.
V tomto úsilí sehrála nesmírnou úlohu
Tahitská akademie – Fare vana'a nui. Tato instituce vzniká v1972 (2. 8. 1972). Jejím hlavním úkolem je chránit a obohacovat tahitský jazyk tím, že je v oblasti jazyka normotvorným orgánem. Vydává učebnice, slovníky a podporuje vydávání knih v tahitštině. Ve spolupráci s územními orgány zabezpečuje vydávání učebnic pro školy a zabezpečuje vyučování jazyka. Akademie odpovídá za přípravu a provádění zkoušek zého jazyka pro učitele a pracovníky veřejné zprávy, pro něž je znalost tahitštiny povinná. Akademie organizuje každým rokem literární soutěže a vítězné práce publikuje (Le Messager de Tahiti – Te vea no Tahiti). Organizuje také různé jiné akce propagující tahitskou kulturu (oslavy, festivaly atd.).
Akademie má 20 členů, kteří jsou známými odborníky vznalosti jazyka a tahitské kultury. Včele akademie je sedmičlenný výkonný výbor řízený
Markem Tevane. Akademie sídlí vím městě Tahiti, v Papeete (Akademie Tahitienne, BP 2609, Tahiti, Papeete). Více najdeme na internetové adrese www.farevanaa.pf

K těm, kteří se vé minulosti nejvíce zasloužili o zachování a pěstování tahitského jazyka, patří bezesporu
John Davies. Přišel na Tahiti již v1801 a působil zde až do roku 1855, kdy zemřel. Sám napsal, nebo se podílel na napsání více než 30 rozsáhlých prací v tahitštině. Překládal biblické texty a písně, nepřetržitě zpracovával největší slovník, vydaný v roce 1851, vydával i další jazykovědné práce.
K neméně zasloužilým patří také někdejší tahitský biskup
Tepano Jaussen, autor velmi zdařilé publikace obsahující gramatiku a slovník (1851), která je dodnes neobyčejně ceněna badateli v tahitského jazyka. Pro zajímavost je třeba uvést, že Jaussen byl jedním z prvních, kteří pracovali na objasnění písma rongorongo.
K těm, kteří nežijí přímo na Tahiti, ale mají velký zájem o tahitskou kulturu, a zejména literaturu vjazyku, patří například
Niklas Jonsson, pracovník jazykového ústavu švédské univerzity ve Stockholmu. Je sám autorem řady prací, ale i správcem internetových stránek stematikou. Na stránkách najdeme jak klasifikaci polynéských jazyků, tak obsáhlý seznam jazykovědné literatury. Niklas Jonsson se také pokouší tamtéž sestavit přehled příkladů textů zjazyků Polynésie.
V tomto velkém úkolu našel řadu spolupracovníků zého světa. Mnou publikovanými příklady zého jazyka jsem maličko přispěl před časem i já.
Mladší generace tahitských pedagogů pomáhá rozvíjet tahitštinu moderními formami, i cestou internetu. Tak například
Miriama Vaitoare a Vaetua Teri'irama publikují na adrese http://www.itereva.pf/disciplines/reomaohi/cp.html, kde najdeme řadu textů a pomůcek pro výuku tahitského jazyka. Podobně publikuje na stránkách internetu http://lc.byuh.edu/tahitian/lesson/tahiti.html i Miriama Richmond malou, ale pěkně vyvedenou učebnici tahitštiny s mnoha příklady.


doc. ing. Tomáš Travěnec, CSc.

Publikováno s dovolením redakce internetové podoby literárního týdeníku OBRYS - KMEN
zdroj: http://www.obrys-kmen.cz/ADLAN/D15/index.html


Polynesie o.s. | Aktuality | O nás | Tanec | O Polynésii | Články | Kontakt | Mapování stránky


Zpět na obsah | Zpět na hlavní nabídku