Polynesie - rozcestník o Havaji a Francouzské Polynésii


Přejdi na obsah

Hudební nástroje

Články > Hudba > Tahiti, Ostrovy hudby a tance

HUDEBNÍ NÁSTROJE
Historické hudební nástroje

Hlavními charakteristickými nástroji v této oblasti byly různé typy bubnů.é basové bubny potažené kůží ze žraločí hlavy,
pahu, byly součástí normálního vybavení marae. Těla bubnů byla často velmi komplikovaně zdobena dřevořezbami s polynéskými ornamenty, podobnými svými vzory tetovaným obrázkům (dřevo: tamanu, pu'a, nebo miro). Menší bubny se používaly pro doprovod tance. Do menších bubnů se prováděly údery jen rukou, do větších pomocí dřevěné palice. Lidské oběti, které byly součástí obřadů na marae, byly oznamovány tlučením na vysoký úzký dřevěný buben zvaný to'ere. Později, když se přestaly na marae pořádat obětní obřady, tento termín byl přenesen na dřevěný bicí nástroj (štěrbinový buben) převzatý z ostrova Rarotonga v raném období. Později doprovázel i světský tanec.

Ulita pu – primitivní dechový nástroj zhotovený z lastury rodu Charonia tritonis, je běžná pro všechny ostrovní skupiny. Užívala se jak pro námořní signalizaci, tak i při různých rituálech na marae (také jako hudební doprovod rituálů) nebo pro signalizaci v boji.

Ulity Charonia tritonis jsou dlouhé 20 – 28 cm a dosahují průměru 10 cm. Otvor, kudy se ústy do lastury vhání vzduch, vznikne odřezáním konce „závitu“ ulity, nebo je vyvrtán mimo špičku. Tak vznikne „náustek“, jehož průměr bývá 1 – 3 cm. Vytvoření zvuku je velkým uměním a hráči své recepty neradi zveřejňují. Způsob hry zde rozhoduje více než síla dechu hráče. Změny výšky tónu se dosahuje zakrýváním otvoru v ulitě (např.: otevřený otvor… tón – C4, zcela zavřený... tón – E4). Zvuk těchto nástrojů je slyšet do velkých vzdáleností (až tři km).

Bambusové „nosní“ flétny
vivo, velmi časté ve všech oblastech, kdekoli byl bambus k dispozici. Dodnes se používají k doprovodu tanců ote'a. Jsou opatřeny dírkami pro vytváření různých tónů (4 – 7 dírek). Jak vidíme, fouká se do nich opravdu nosem.Dnes se vyrábí tak, aby ladily s ostatními nástroji.

Současné hudební nástroje


(a) to'ere – štěrbinový buben (dřevěný válec s podélnou štěrbinou asi na 75% délky), pravděpodobně přivezený z Cookových ostrovů. Vyrábí se v různých velikostech, tluče se do něj paličkami. Menší typy se používají ve svislé poloze, přidržovány jednou rukou, a hraje se na ně jednou paličkou (ta'iri ho'e), větší jsou položeny vodorovně na stojáncích a hraje se na ně dvěma paličkami (ta'iri piti).
Variací vydávaných zvuků se dosahuje údery do různých míst nástroje (od středu ke konci se zvuk zvyšuje, je „ostřejší“). Je vyroben ze dřeva stromu
ati (tamanu), miro (růžový strom) nebo pou. Paličky se vyrábějí ze dřeva stromu aito. Délka nástroje se nyní ustálila na 91.5 cm, průměry se volí podle požadované výšky zvuku. To'ere „vysokého ladění“ má průměr 7.6 – 12.7 cm, to'ere „středního ladění“ 12.7 – 17.7 cm a to'ere „hlubokého ladění“ má průměr více než 19 cm.

(b)
fa'atete – buben s jednou blánou. Tělo bubnu se vyrábí ze dřeva stromu ati nebo uru (chlebovník). Fa'atete bývá někdy též nahrazený prázdným barelem od petroleje (punu). Bývá vysoký asi 50 cm a má přibližně 25 cm v průměru. Je zpravidla opatřen stojánkem. Blána bubnu se vyráběla dříve ze žraločí kůže, nyní z kůže telecí nebo ze „zlaté makrely“. Dříve se údery vedly zpravidla holou rukou, nyní mají bubeníci paličky. Také se setkáme se soupravou více jednoblánových bubnů na stojáncích, podobně jako jsou latinskoamerické bubny conga. Na Tahiti se nazývají pahutupa'i.

(c) basový buben,
pahu (také pau), s blánami na obou koncích. Tělo bubnu je vyrobeno ze dřeva stromu pu'a, ati, miro, uru či aito. Kůže bubnu se vyráběla původně z hlavy žraloka, někdy se používala i psí kůže. Dnes bývá z telecí kůže nebo z kůže „zlaté makrely“. Menší, ale podobný bubnu pahu, je tahi parau (také tari pahu), dovezený asi z Rurutu (Australské ostrovy).Název pochází ze slov: tari = přinášet; a parau = zpráva, slovo. Materiál, ze kterého je vyráběno tělo bubnu, moc nerozhoduje, dokonce dnes se setkáme i s výrobkem z plastů nebo kovu. Bubeník používá při hře jednu velkou paličku, někdy obalenou do látky.

(d)
'ihara, bicí nástroj zvukově podobný to'ere. Vyrábí se z bambusového válce odřezaného tak, aby zůstal uzavřen přirozenými uzly. Dvěma podélnými řezy se vytvoří štěrbina krytá bambusovým plátkem, který se na koncích nadzvedne dvěma špalíky. Tak vznikne vlastně štěrbina jako u to'ere, ale navíc s ánou vzdálenou kousek od ní. Hráč používá dvě paličky jako u to'ere. Nástroj je přitom položen vodorovně na stojánku. Vzhledem k jiné konstrukci, než je u to'ere, má 'ihara také jiný témbr, a tím se velmi obohacuje výsledný zvuk bicí sekce orchestru.

(e) strunné nástroje
– kytara (tita nebo popaa) a ukulele (uturere). ěkteré soubory také převzaly od svých „havajských bratří“ akustickou a později i moderní havajskou kytaru vybavenou snímači zvuku.

(f) jiné:
'oro'oro – tahitské „rumba koule“ z plodů kokosu,ání rukama (čtyři typy tlesknutí),ěkdy se také používá úderů rukou do vody (i „šplouchání ve vodě“).

Dnes se používá (mimo uvedené) řada importovaných nástrojů zcela moderních, jako je např. akordeon, elektronické klávesové nástroje atd.

Rytmickou skupinu tvoří zpravidla pět hráčů. Tři hrají na to'ere, jeden na fa'atete a jeden na basový buben pahu. Tuto rytmickou skupinu vede bubeník –
to'ere arata'i.

Tento komplet bicích nástrojů vytváří charakteristický, ničím nezastupitelný zvuk hudebního doprovodu tahitských písní.




doc. ing. Tomáš Travěnec, CSc.

Publikováno s dovolením redakce internetové podoby literárního týdeníku OBRYS - KMEN
zdroj: http://www.obrys-kmen.cz/ADLAN/D15/index.html


Polynesie o.s. | Aktuality | O nás | Tanec | O Polynésii | Články | Kontakt | Mapování stránky


Zpět na obsah | Zpět na hlavní nabídku